Co nám říkají? Posloucháte je?

Nedávno jsem přečetla moc zajímavou knihu, která klade důraz na to, abychom znovu začali poslouchat svoje přirozené instinkty. 

Co to vlastně znamená, poslouchat své instinkty? 

Každý z nás jsme se určitě někdy ocitli v situaci, kdy jsme cítili, že nám něco uvnitř napovídá, že bychom měli být na pozoru, že něco není v pořádku. A přesto jsme přesvědčili sami sebe, že se nám to jen zdá, že bude vše v pořádku…
Co se stalo později, vy už dobře víte. Za několik dnů, týdnů, měsíců, let… Jste stáli před situací, která byla následek našeho „neposlechnutí“ instinktů.

Co jsou to vlastně ty instinkty? 

Když si představíme v divočině lovené zvíře, těsně před tím, než na něj predátor zaútočí, vycítí, že je něco špatně. Zvedne hlavu, zavětří. Poslechne-li svůj instinkt, uteče a přežije.

U nás to nemusí být až tak vážná situace, týkající se života a smrti. Může to být rozhodování v každodenních činnostech, při volbě partnera, povolání, obchodního společníka. Jednoduchá volba, jestli se vydat doprava, či doleva, atd. Nejsme sice zvířata, ale tento instinkt byl u nás podobně vyvinutý. Postupem času, dobou, vlivem okolí, svojí ignorací, jsme o něj téměř přišli. 

Takovéto potlačení našeho instinktu si uvědomíme až zpětně. Přesně víte, v který moment jste zacítili to nepříjemné mrazení na vašem zátylku, zrychlení dechu, stáhnul se vám žaludek. Někdy tomu říkáme také šestý smysl. A my přesto ignorujeme všechny tyto signály a uděláme nějaké rozhodnutí, kterého později litujeme. Proč? Protože se to od nás očekává? Protože věříme, že něco/někoho dokážeme změnit? Protože nám se přece nic nepříjemného stát nemůže, když budeme jednat narovinu a s láskou?

Nazvala bych to abstraktně: „vražda vnitřního já“. Moc silné? Zamysleme se nad tím.

Něco uvnitř nás, něco velmi hluboko, co je naší nedílnou součástí, nám radí, abychom se nespálili, rychle pryč, nohy na ramena. Vidíme to červené blikající světlo, slyšíme sirénu a my? Všechny tyto signály ignorujeme, dokonce je začneme zpochybňovat, vlastní instinkt, který je tak přirozený, jako bytí samotné, jako nádech a výdech. 

Jednu dobrou věc na tom však najdeme. Poučení. Poučení se z vlastních nevhodných rozhodnutí a možnost, posunout se dál. 

Není pozdě. Nikdy není pozdě znovu začít poslouchat svoje instinkty. Vnímat sebe sama a umět dát sebe na první místo – ale to je na jiný článek…